Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 07.02.2013 10:34:30 

Tomík  - Jorkširský teriér

Deník

přejít na rok:
 2008     2009     2010     2011     2012

2012

Březen 2012
15.3 Králíček padal na bok a už se neudržel na nožkách. Sem tam křoupal zubama (asi bolestí). Protože to bylo každým dnem horší a horší a dnes to bylo už nesnesitelný (nedošel by se nažrat ani napít), musel jít na uspání. Veterinář diagnostikoval rakovinu dělohy a metastáze v plicích. Za injekce páníčkové zaplatili 440 Kč. Potom ho odvezli na veterinární stanici. Stejně to byla frajerka, bez měsíce 9 let života, to se u králíčků moc nevidí. Králíčku sbohem...

2011

Září 2011
Kluk roste a sem tam na mě šáhne. Někdy se mu povede mě chytit za chlupy a zatahat za ně. Vždy se snažím utéct. Pokud na mě nesahá, jeho společnost mi problémi nedělá.

Duben 2011
Tak se naší smečce narodilo další děťátko. Je to kluk a jmenuje se Jakub. Když přišli z porodnice, dali mi ho očuchat. Nějak jsem z toho byl mimo a bál se ho. Zatím se k němu bojím přiblížit, ale určitě si zvyknu.

Červen 2011
Tak jsme byli poprvé v tomto roce u babičky na chatě. Páníček s Ivetkou si kopali s míčem, tak jsem se přidal. V minulém životě jsem musel být asi fotbalistou. Mrkněte na video.

2010

Prosinec 2010
Zimu moc rád nemám. Když hodně mrzne, nechce se mi nikam. Dojdu jen kousek od domu, povinná potřeba a rychle domů do teplíčka.
Mikuláše a čerta jsem tenhle rok nepotkal. Od Ježíška jsem dostal spoustu kousacích věciček a pískátka. Panička na jedno zapískala, já se lekl a rozklepal. Snad si na tu hračku zvyknu. Silvestra jsem snášel špatně, venku samý rány, moc jsem se bál, chvíli jsem se z toho až klepal. Když se šlo na poslední čůrání před spaním, vylezli jsme s páníčkem ven, hodil jsem jednu značku, najednou rána a bylo po venčení. Pelášil jsem domů.
Jinak přeju Vám všem hezké vánoce a šťastný Nový rok.
 
Červenec 2010
V létě jsme navštívili města Mariánské lázně, Karlovy Vary, Cheb, Brno, Prostějov, Olomouc a její ZOO, Vyškov aj. Všude se mi moc líbilo, ale doma je doma.
 
Červen 2010
24.6 jsem byl na ostříhání. Protože minulá vedra jsem snášel špatně, rozhodli se páníčkové ostříhat mě na krátko. Brzy doplní fotky, tak se podívejte.
 
Udělali jsme si výlet do ZOO ve Dvoře Královém. Pejsci tam mohou, a tak jsem viděl slony, opice, zebry a spoustu dalších zvířat. Projeli jsme se po Safari, kde ze střechy autobusu bylo vidět další stáda zvířat. Moc se mi to líbilo. Pak přišel oběd a po něm návštěva příbuzných v Černilově. Líbilo se mi běhání po zahradě, která je moc pěkná. Večer se grilovalo a tak jsem dostal dobrou večeři. Pozdě večer se šlo na kutě. Druhý den po obědě jsme se vraceli domů. Byl to krásný víkend.
 
Duben 2010
Páníček se mnou začal chodit bez vodítka. Někdy poslechnu a někdy ne. 19. dubna jsme šli večer na poslední procházku před spaním, zaběhl jsem za keřík, páníček si říkal že na druhé straně se sejdeme, ale tam už mě nenašel. Já lumpík utekl zpátky za barák, za kamarádkou Sárinkou, také jorkšír. Chvíli to páníčkovi trvalo, než mě našel, ale potom jsem dostal pořádných pár ran do kožichu. Páníčka jsem se bál, a protože mě ani po výprasku nepřivázal na vodítko, utekl jsem mu znovu a běžel až k našemu domu. Protože už byla docela tma a páníček mě nechtěl ztratit z dohledu, běžel za mnou. Před domem mě málem zajelo auto. Páníček mě už výprask nedal ale nemluvil se mnou. Ve výtahu jsem se už pochvaly nedočkal. V noci mě byla zima, a tak jako každou noc jsem za páníčkem přišel a kňoukl. Páníček mě strčil pod peřinu, abych se zahřál a spali jsme dál. Druhý den už se mnou mluvil. Ale na nějakou dobu zase budeme chodit s vodítkem. Alespoň večer kdy v té tmě nejsem vidět. Po týdnu se páníček vrací k venčení bez vodítka. Postupně si zvykám, že musím poslechnout.
 
17.-19. března 2010
Michalka donesla ze školy na víkend křečka. Jmenuje se Piško. Ze začátku jsem se bál a třásl, ale po zjišťění, že mi nic neudělá, oblíbil si ho, lehl si k jeho kleci a nechtěl k ní nikoho pustit. Na každého člena smečky jsem nebezpečně vrčel a dorážel. Když byl volně puštěný na posteli nebo gauči (samozřejmě s dozorem), běhal jsem okolo něj a dával mu jazykem pusinky. I když křeček dostal ode mne spoustu pusinek (chvíli byl úplně vlhký od jazyku), nic se mu za ten víkend nestalo. Byl to pro mě pěkný zážitek.
 
14. ledna 2010
Byli jsme u pana doktora na kontrole. Zjistil, že pravá nožička je v pořádku, ale u levé to 100% není. Panička s panem doktorem se domluvili na další návštěvě v létě a uvidí, jestli to už nechají nebo ne. Potom by tu byla ještě jedna možnost, další operace, ale už se jim do toho nechce. Uvidí, jak na tom budu. Zatím to vypadá dobře. Běhám jako čert, skáču už taky všude, vypadá to zase jako dřív. Dokonce i srst mi docela dorostla tak o 2 cm.

2009

31. prosince 2009
Na Silvestra jsme jeli k příbuzným. S kamarádkou Sárou jsme si hráli a dováděli, až nás to unavilo, našli si nějaké to místečko ke spinkání.
 
24. prosince 2009
Pod stromkem jsem našel spoustu dárečků na kousání.
 
4. prosince 2009
Byl jsem s páníčkem u pana doktora na vyndání stehů. Jinak chůze se už zlepšuje.
 
1. prosince 2009
V chození dělám pokroky, ale zatím daleko nedojdu. Jinak polehávám a spinkám, jak to jen jde.
 
25. listopadu 2009
Celý den ležím na matracích v peřinách.
 
24. listopadu 2009
Byl jsem na již zmíněné operaci, která podle pana doktora dopadla dobře. Operoval mi obě nožičky. Mám je úpně vyholené, no vypadají hrozně. Operace trvala zhruba 2 hodiny. Večer si pro mne přijeli a odvezli domů, do teplíčka. Pak už jsem jenom ležel v posteli u teplého topení a nahříval se. Před spaním mě páníček vzal ještě ven vyčůrat, byl jsem šikovný.
 
17. listopadu 2009
Byl jsem na odběru krve pro předoperační vyšetření u pana doktora, který mi vzal 2 ampulky. Byl jsem hodný a vůbec se necukal. Páníček mi za to slíbil salámek až přijedeme domů.
 
29. října 2009
Druhé očkování proti vzteklině (očkování Biocan DHPPi a Biocan LR). Od pana doktora jsem dostal další očkovací známku.
 
27. října 2009 (ve věku 1 rok a 3 měsíce)
Navštívili jsme pana doktora Kučeru. Prohlédl mě a potvrdil Luxaci čéšky ve druhém stupni na obou nožičkách. Páníčkové se tedy domluvili na doporučenou operaci, která by měla být koncem listopadu.
 
23. října 2009 (ve věku 1 rok a 3 měsíce)
Večer jsem začal pajdat na levou zadní nohu. Venku jsem nechtěl vůbec chodit a furt jsem si lehal. Panička si myslela, že se mi nechce chodit. Až druhý den ráno páníček uviděl, že kulhám. Hned jsme jeli k mému doktorovi a ten mi zjistil Luxaci čéšky. Prý to mám už od narození. Taková malá plemena, jako jsem já, na to hodně trpí. Dostal jsem injekci proti bolesti a prášky Tolfedine 20 mg (2x). Mám je brát každý den půlku prášku. V úterý jdu na vyšetření, popřípadě rentgen a možná na operaci. No uvidíme.
 
1. srpna 2009
Jeli jsme navštívit mojí setřičku Barušku do Černilova. Moc se mi líbila a její páníčkové jsou hodní a milí lidé. Zatímco sem si hrál se sestrou (honili se a prali) naši páníčkové si sedli a povídali si o nás. Na večer jsme se rozloučili, zamávali si a pokračovali dál k paní chovatelce do Kosiček. Tam jsem se ukázal jako pravý pes. Jedna fenečka tam hárala a tak pudy přírody byly silnější než já. Po chvíli, kdy šlo do tuhýho, musela paní chovatelka nasadit fenečce kalhotky, aby se "to" nepodařilo. Páníčkové si s paní chovatelkou povídali a na večer jsme se rozloučili a vraceli se k domovu.
 
23. července 2009
Vedra pokračovala a tak jsme se jeli koupat na Štoky. Je tam přírodní nádrž (kdysi byvalé koupaliště, páníček si ho jako malý kluk ještě pamatuje). Je tam krásně, málo lidí a čistota vody, no na to, že není udržované, kromě sečení trávy ujde. Taky mě dali do vody abych si zaplaval a schladil se. Líbilo se mi to.
 
22. července 2009
Bylo hezky teplo a tak jsme jeli na chatu. Páníček se šel koupat do řeky a byl zvědavý, jestli také umím plavat. Ponořil mě do vody a já začal dělat tempa. Nabral jsem rychlost a valil ke břehu. Bohužel tok řeky byl silnější a tak mě musel páníček pomáhat. Všichni byli rádi, že umím plavat, i já byl rád, že jsem mokrý, protože bylo opravdu velké horko.
 
7. července 2009
Tohoto dne jsme dopoledne navštívili zříceninu hradu Košumberk a Žumberk. Jsou to pěkné objekty, ale ten nejhlavnější bod našeho výletu byla návštěva v Kosičkách u paní chovatelky. Tak jsem zase po nějaké době viděl oba moje rodiče a ostatní členové smečky. Moc se mi tam líbilo. Na začátku za mnou všichni přiběhli aby mě očuchali. Potom se jen tak pobíhalo po dvoře, nějaké to foceníčko a páníčkové si povídali s paní chovatelkou a ostatními členy rodiny. Večer jsme odjeli domů. Cestou od Pardubic pěkně pršelo, tak se jelo pomaleji. Já jsem byl z celého dne unavený a skoro celou cestu jsem prospal.
 
13. června 2009
Jeli jsme na výlet do Hoštic u Volyně. Cesta nám trvala cca 3 hodiny i se zastávkama. V půli cesty mě to už nebavilo a tak jsem začal poštěkávat a kňourat. V Hošticích jsem byl už unavený a jakmile byl trochu stín, hned jsem si tam na chvíli lehl. Potom jsme navštívili zříceninu hradu Helfenburk. Je to krásná památka, ale protože tam byla i koza, byly všude po zemi kozí bobky. Ani se mi nechce věřit, že to všechno je z jedné kozy. Jinak zřícenina má dvě věže sloužící jako rozhledny. Na té nejvyšší jsem byl, ale na druhou už se mnou panička nešla. Pak jsme ještě zajeli omrknout zámek Kratochvíle u Netolic. V zámku jsme nebyli, to nás ani moc nezajímá, stejně je to všude skoro stejné, takže zbyla jen prohlídka zámecké zahrady za 20 Kč. A dojem? Nic moc. Tuhle návštěvu jsme mohli klidně vynechat. Celý den byl pro mě dost náročný, najeli jsme asi 370 km, ale protože bylo hodně zastávek na čůrání a pití, šlo to. V Jihlavě jsme byli ve 20:15. Takže za chíli poslední venčení po sídlišti a hajdy na kutě.
 
11. června 2009
Protože děti měly ve škole rodičák, dali mě pohlídat k babičce a dědovi. Cestou k nim mě panička v trolejbuse našla vedle čumáku malinkaté klíště. Zase jsem se jentak nenechal a proto se na mě vystřídali všichni. Až babičce se to povedlo. I babička je šikovná...
 
6. června 2009
Vykoupání a aplikace další ¼ ampulky EXspotu®.
 
26. května 2009
Aplikace ¼ ampulky EXspotu®.
 
18. května 2009
A ještě jedno klíště u ucha. Páníček ho vytáhl, vykoupal mne a aplikoval mi na záda mezi lopatky ¼ ampulky EXspotu®. Jelikož jsem se ale cukal a nedržel, zbytek ampulky páníčkovi zapadl za postel a vsáknul se do matrace.
 
17. května 2009
Panička našla ještě jedno klíště na krku. Nastal další boj, který zkončil vítězstvím pro páníčka, ale až po několika hodinách. Hold páníček je šikovný a na klíšťata je expert. Chytí ho do speciálních kleštiček, zhruba 2 otáčky proti směru hodinových ručiček a je venku. Jen kdybych se pěkně nechal. Ještě mě zvážili a mám 2,60 kg.
 
16. května 2009
Bratr od mojí paničky měl svatbu. Jelikož jsem nemohl jet s nima (Sárinka bude hárat a navíc celý den v cizím bytě), odvezli mě k babičce a dědovi, které sice mám moc rád, ale když panička s rodinou odjížděla, hodně jsem kňučel. Nevěděl jsem, co se děje a ze stresu jsem tam počurával, co bylo po ruce. Na gauči, noviny, na chodbě, ve výtahu, no prostě všude. Přijeli si pro mne až druhý den po obědě. Byl jsem štěstím bez sebe. Večer mi našli klíště na zadní nožičce v třísle, které vytáhli, ale protože jsem nevěděl co se dějě, moc jsem se nenechal. No byl to boj, který nakonec zkončil vítězstvím, ale ne pro mne.
 
10. května 2009
Páníček koupil babičce a dědovi k vánocím jako dárek vyhlídkový let nad městem. Takže jsme jeli na letiště. Let byl pro 3 osoby a tak s babičkou (která ze začátku moc nechtěla) a dědou letěla moje panička. No když jsem viděl, že panička nastupuje do letadla které roluje na vzletovou plochu, byl jsem k neudržení a štěkal na celé letiště. Nakonec se všichni dobře vrátili zpět a tak jsem je mohl zahrnout pusinkami.
 
9. května 2009
Podnikli jsme výlet do Deštné do Leteckého muzea (páníčkovi se letadla moc líbí, ale jeho nápad to nebyl) a potom procházka kolem rybníka na Červené Lhotě.
 
2. - 3. května 2009
O víkendu jsme jezdili za babičkou a dědou na zahradu.
 
1. května 2009
Oslava narozenin našich holek na chatě. Hráli jsme si tam s míčem a honili se.
 
26. dubna 2009
Tak jsem dostal další ¼ prášku na odčervení.
 
25. dubna 2009
Jeli jsme spolu s babičkou a dědou na výlet na Křemešník. Chvíli mě nechali řídit auto! Navštívili jsme rozhlednu Pípalku, no já s paničkou zůstal dole, ostatní šli nahoru. Potom ještě návštěva dvora kláštera a jeli jsme domů na zahradu. Protože tam s námi nebyla Sárinka (králíček) a také Honzík (asi Pražský krysařík) u sousedů, trochu jsem se tam nudil. Po chvíli pátrání jsem vyčmuchal bílého pudla a tak jsem k němu utekl. Chvíli mě smečka hledala, ale protože mě už znají, šli pro mě skoro najistotu. Večer jsem únavou a vyčerpáním usnul na gauči. Ani hokej v televizi (Česko-Dánsko) mě vůbec nezajímal. Tak se páníček díval sám.
 
11. dubna 2009
Panička mi večer aplikovala do kůže kapky proti klíšťatům. Zdá se, že obsah ampulky je moc velký, protože se to do kůže moc nevsakovalo a trochu mi to teklo pod kůží až na srsrt. Příští měsíc to bude dělat jinak. Jelikož je dávka v ampulce až do 10kg ž.v. tak každý tyden ¼ dávky.
 
9. dubna 2009
Páníček mě vykoupal a při sušení zjistil další klíště na zádech mezi lopatkami. Tak ho vyndal a dezinfikoval postižené místo borovou vodou.
 
4. dubna 2009
První teplý víkend po zimě. Tak jsme jeli za babičkou a dědou na zahradu. Vzali jsme sebou i králíčka Sárinku. Chvíli jsem jí tam honil a potom štěkal na kolem jdoucí lidi. Až na mě přišla únava, spapal jsem pár granulí a chvíli ležel ve stínu. Při odjezdu ze zahrady si panička všimla, že mám nad levým okem malé klíště. Protože se o mě báli a protože to bylo na blbém místě, zajeli se mnou k mému zvěrolékaři. Klíště mi vytáhl a panička mi koupila EXspot® proti klíšťatům, který se kape na kůži pod srst na záda mezi lopatky. A taky mi koupila Gingisan gel proti zubnímu kameni, protože už mám většinu zubů nových. Ještě se tam drží některé špičáky. Oproti těm novým jsou to drobnější jehličky. Po návratu domů mě přepadla nějaká únava, lehl jsem si v kuchyni na zem a usnul.
 
18. března 2009
Tak jsem si začal sám říkat, kdy potřebuji ven. Skáču u dveří a poštěkávám, až se mnou někdo jde.
 
4. března 2009
Tak páníček si chtěl moje vypadané zoubky ponechat na památku a nakonec nemá žádný, protože po 14 dnech zjistil, že mi vypadaly skoro všechny a ani jsme si toho nikdo nevšimnul. Ještě špičáky a stoličky a je to všechno.
 
27. února 2009
Dnes páníček zjistil, že mi už vypadly 2 přední zuby dole. Ostatní zatím drží, ale některé se taky hodně viklají.
 
23. února 2009
Dnes je mi přesně 7 měsíců a páníček mě byl přihlásit na magistrátu. Skoro už pozdě ale přece. Dostal jsem takovouhle nádhernou známku.
 
22. února 2009
Jeli jsme na návštěvu do Borovné. Mám tam kamarádku Sáru. Chvíli jsme se venku honili, potom pustili taky Ketynu, je to kříženec Zlatého (Golden) retrívra a Flat Coated retrívra. Na mě je moc velká a tak jsem se jí bál a schovával za páničku.
 
18. února 2009
Tak mě zase posadili na váhu a mám 2,4 kg.
 
27. ledna 2009
Navštívili jsme psí salón. Byl jsem ostříhán kolem zadečku, na bříšku před... no prostě kvůli čůrání, zastřižení chloupků u tlapek, depilace ušních chloupků a ⅓ ucha strojkem a zarovnání hlavní srsti. To víte, chvíli jsem se cukal, trochu kousal, pokňourával a poštěkával, ale nebylo mi to nic platné. Během chvíle to bylo hotové a po zaplacení 100 Kč jsme odjeli domů.
 
25. ledna 2009
Tak jsem dostal ¼ prášku na odčervení.
 
22. ledna 2009
Panička zjistila, že mi začínají růst nové přední zoubky a ty staré tam ještě jsou. No zatím počkáme, třeba samy vypadnou.
 
18. ledna 2009
Už jsem skočil z gauče i zpět. Moje váha 2,26 kg.

9. ledna 2009
Panička mě zvážila, měl jsem 2,12 kg a také zjistila, že se mi už začínají viklat přední zoubky.

2008

31. prosince 2008
Večer začal žebráním okolo stolu, kde jsem dostal pár dobrůtek z chlebíčků, jako okurku, papriku a salámek. Potom jsem našel pod stolem misku z chipsami, pustil sem se do nich, ale hned mi to vzali. Dali mě na gauč, ze kterého jsem začal olizovat a okusovat hranu stolu. Byl jsem přistižen a po zásluze odměněn. (Ale nebolelo to!) Tak mě dali na zem, kde jsem si hrál se svými hračkami, až kolem 11 hod. večer jsem se unavil a usnul. Vzbudili mě až na přípitek, kde jsem dostal od každého pusinku a šli jsme se dívat do oken na ohňostroj. No, moc se mi to nelíbilo, i když přes plastové okna nebylo skoro nic slyšet, začal jsem postupně vrčet až poštěkávat. Drželi mě v náručí a uklidňovali a utišovali mě, ale já jsem se ničeho nebál! Potom jsme šli všichni pěkně na kutě.

24. prosince 2008
Vyfotili jsme se u štědrovečerního stolu a po večeři (taky mi dali ochutnat kapra) přišel Ježíšek, od kterého jsem dostal pařátu, pískací botu, gumového slona, psí čokoládu (no moc jí nemusím) a spoustu věciček na kousání.

23. prosince 2008
Je mi přesně 5 měsíců a začínám zvedat levou nožičku při čůrání. No vždyť jsem taky pejsek a pejskové to tak dělají. Prvně se to projevovalo častým čůráním po malých dávkách a teď k tomu občas přidám zvednutou nožičku.

22. prosince 2008
Chvíli jsme se s králíčkem Sárou honili (chtěl jsem mu kousat do ocasu) a pak nás panička fotila.

14. prosince 2008
Panička mě poprvé zkusila udělat culík. No ofina je ještě krátká, ale culík už držel. Ještě mě zvážila a měl jsem 2,03 kg.

5. prosince 2008
Tak je večer, asi na mě žádní čerti nepřijdou. Zřejmě jsem byl hodný. A tak mi panička dala psí pamlsky a nějaký dráp. Byl moc dobrý, tak jsem ho kousal a kousal, až jsem ho snědl. Chtěli se mnou nafotit snímky jako já v roli Mikuláše, ale nenechal jsem se. Čepici jsem si nenechal dát na hlavu ani za nic. Škoda, mohly být hezký. Tak třeba příští rok. (Jó a při vycházkách na vodítku furt tahám a rozbíhám se za projíždějícími auty. Páníček se mě snaží tohle odnaučit ale zatím marně).

26. listopadu 2008
Jel jsem s paničkou na návštěvu k její kamarádce do Brzkova. Seznámil jsem se tam s jejím pejskem Bonnym. Je to tříměsíční čivava a pořád mě zlobila. Jelikož už jsem kvůli němu nemohl nikde usnout, došla mi trpělivost a pořádně jsme se servali až nás museli od sebe dvakrát oddělit. Potom přišla ještě jedna paní a ta měla jorkšíra. Jmenuje se Max a je mu osm měsíců. Byl ale nějaký bojácný.

18. listopadu 2008
Začíná pomalu zima. Moc se mi v té zimě ven nechce. Jen vyčůrat a zpátky domů. U našeho domu udělali nový vchod s plechovými sjezdy pro kočárek. Dřív jsem běhal po dřevěných, ale tyhle kovové mi nějak kloužou. Tak jsem ty schody včera vyběhl. Hold rostu. A moje váha? 1,64 kg.

25. října 2008
Tak jsem snědl další prášek na odčervení. Protože už vážím 1,25 kg tak rovnou celý! Panička mi ho dala mezi salámek abych to nevěděl. No, musí mě nějak oklamat, jinak bych to nežral.

15. října 2008
Další očkování. Tentokrát proti vzteklině (očkování Biocan DHPPi a Biocan LR). A taky jsem dostal od pana doktora očkovací známku.

11. října 2008
Další koupání. Tentokrát už jsem se nechal, hlavně abych to měl už za sebou, ani při česání jsem nekladl žádný odpor. Klepal jsem se zimou jako ratlík. Teda jako Jorky!

6. října 2008
Rodinná návštěva v Borovné. Také mají pejska. Je to jorkšírský teriér jako já a jmenuje se Sárinka. Tak jsme si spolu hráli a honili se. Na Sárinku se můžete podívat z menu Kamarádi. Je hezká, viďte!

5. října 2008
Snědl jsem druhou polovinu tablety na odčervení schovanou v kousku masíčka.

28. září 2008
Ráno mě vykoupali. No už jsem to snášel líp než minule a odpoledne jsme jeli všichni i s mojí kamarádkou Sárou za babičkou na zahradu. Já jsem se tam tedy vybarvil. Moc se mi tam líbilo, lítal jsem tam jak pominutý a poslouchat na zavolání se mi tedy nechtělo. Zaběhl jsem za králíčkem na jeho místečko, ale ona si se mnou hrát nechtěla. Poposkočila ode mne, tak já zase za ní. V tu chvíli po mě vyjela packami a dala najevo že se mnou nic nechce mít. Já se lekl, zakňučel a utekl od ní. Pak sem tam našel jezírko s lekníny. Nevěděl jsem co to je, ale i přes veškeré napomínání ať se už dál nepřibližuji (no zvědavost byla silnější než já - však jsem také štěně!) zahučel jsem do vody. Hned mě samozřejmě vytáhli, osušili ručníkem a dali v přepravní tašce na sluníčko. Během pěti minut jsem byl suchý. Šampón s norkovým olejem je príma.

27. září 2008
Jeli jsme za babičkou do Králík. Cestu jsem snášel dobře. Autem jezdím každou chvíli, tak si zvykám.

24. září 2008
Druhá návštěva u mého doktora. Prohlédl mě a dostal jsem injekci. (očkování Biocan DHPPi a Biocan L)

21. září 2008
Panička něco vařila a já se motal kolem váhy. Tak mě tam hned šoupla. Už vážím 0,930 kg.

14. září 2008
Dostal jsem
½ tablety na odčervení. Prvně jsem jí nechtěl, ale když jí rozdrtili na kousíčky a dali na kousek masíčka, udělal jsem HAM a byla pryč. Taky mě za to pěkně pochválili! Ještě mě zvážili (0,860 kg). Potom jsem si šel zase hrát...

13. září 2008
První moje zkušenost z koupání. A jestli se mi to líbilo? No jako pokaždé, když je něco poprvé. Takže nic moc.

12. září 2008
Ukázali mi mého zvířecího doktora. No byla to jenom taková seznamka. Chvíli si s mojí smečkou povídal o tom, jak se o mě starat, jak čistit ouška, založil si kartu v počítači a domluvil si s nimi termín dalšího očkování.

8. září 2008
Tak mě zase zvážili, aby věděli kolik jsem přibral. Váha ukazovala 0,814 kg.

6. září 2008
Bylo krásně teplo a tak jsme jeli za babičkou na chatu. Moc se mi tam líbilo. Běhání v trávě se mi moc líbí. Zcela vyčerpán jsem usnul v mojí přepravní tašce.

4. září 2008
Tak si pro mě přijeli. Chvíli nás pejsky tam fotili a natočili nějaké to video a potom mě vezli do nového domova. Cestou jsme se zastavili v jednom supráči, kde mi koupili misky, obojek (no i když je to nejmenší velikost, je mi trochu velký. No však do něj dorostu) a botičku na kousání.
Potom ještě zastavili, abych se trochu proběhl a napil. Domů jsme přijeli k večeru. Zvážili mě a měl jsem 0,786 kg. Doma proběhlo seznámení s novou kamarádkou Sárinkou. Je to králice 5 a 1/2 let stará, ale moc se mě bojí. No, já jí taky . Radši jdeme spát od sebe dál. Ona v ložnici a já s mojí novou smečkou v obýváku. Tak dobrou...

18. srpna 2008
Poprvé jsem se seznámil se svou budoucí rodinou v pátek 15.8.2008, kdy si mě vybrali. Moc jsem je za tu chvíli nepoznal, ale mluvili na mě hezky tak uvidím... Mají si pro mě přijet 4 září 2008.

23. července 2008
Tento den kolem 4 hod. ranní jsem se narodil v jedné vesničce jménem Kosičky západně od  Hradce Králové spolu se třemi sourozenci. Dvě sestry (jedna z nich se jmenovala Baruška) a jeden bráška.
TOPlist